Vojna není kojná, ale kde je jí konec?
a- a a+ „Vojna není kojná,“ říkalo se. Dneska máme místo armády jen hrstku kluků, co by v případě průšvihu střežili tak maximálně Pražský hrad. Kam se poděla naše soběstačnost a proč jsme si nechali vnutit roli bezbranného mamánka?
Víte, co mě vážně „baví“? Jak se naši politici neustále tváří, že budujeme armádu, kterou musíme vyzbrojit, abychom se mohli ještě účinněji bránit. No, vlastně mě to nebaví. Sere mě to. Jsme totiž naprosto neschopní jakékoli reálné obranné akce, pokud bychom byli, nedej bože, napadeni. Ta hrstka rádoby vojáků by se vrhla chránit Hrad, možná s ním kousek Prahy, a tím by to nejspíš skončilo.
Měli jsme armádu jako hrom. Kasárna byla po celé zemi, techniky dostatek a na obranu jsme vydávali 5 % HDP. O tom se dnes všem může jen zdát. Kde na to ti komunisti brali? To sice nevím, ale bylo to tak. Kluci na vojnu museli a bylo to dobře. Odcházeli tam jako kluci a domů se vraceli jako muži. Říkávalo se, že vojna není kojná. Určitě to nebylo jednoduché, ale neznám chlapa, který by na vojnu nakonec rád nevzpomínal.
Jak jsme o armádu přišli? Jednoduše. Prohráli jsme studenou válku a Západ nám nařídil stavy zredukovat, zrušit kasárna i brannou povinnost. Sebrali nám tím nejen obranu vlastní země, ale i možnost pro kluky dospět v muže, naučit se postarat o vlast i o vlastní rodinu a nestat se „mamánkem“. Kdo si pořád neumí přiznat, že jsme poraženou zemí, ten zkrátka neumí – nebo spíš nechce – myslet.
Všechny země východního bloku dopadly stejně. Výjimkou je jen východní Německo, kterému bylo dovoleno spojit se se Západem, takže jejich startovní čára byla naprosto jiná. Rusko se díky Putinovi znovu vyhrabalo z největších průšvihů a už je zase světovou velmocí. Z tohoto stupínku je na pár let sesadilo USA v domnění, že Rusové jsou poraženi navěky. Chyba úsudku. Rus se nevzdá a znovu zvedne hlavu. Kdy ji konečně zvedne i naše země? Slovensko a Maďarsko už začaly. Tak snad se přidáme a nenecháme se úplně zničit a připravit i o to poslední, co nám ještě zbylo.
Pár mých otázek na konec:
„A co vy, pánové? Kdyby přišlo na věc, dokázali byste ještě vůbec vzít flintu do ruky, nebo byste jen čekali, až nás někdo přijde zachránit?“
„Taky máte pocit, že zrušení vojny byla ta největší chyba, která z našich kluků udělala nesamostatné mamánky? Co dala vojna vám?“
„Máme se pořád jen krčit v koutě a poslouchat rozkazy ze Západu, nebo nastal čas začít se chovat jako suverénní stát po vzoru našich sousedů?“
Autor: Milena Doušková
2 komentáře
Vítejte v diskusi ke článku. Sdílejte své názory, obavy i rady.
# Milan ze štatlu neutrálně
Jsme víceméně stejný ročník, a na vojně jsem byl. Byl to dokonale ztracený čas, že \"vojna z kluků udělá chlapy bylo pravda na vojně mýho taťky tedy začátkem 50. let, ale stejně na tom byli líp venkovští sokoli než nesportovci. Jenže vojna v 80. letech byla šikanovací flákárna. Na vojnu nevzpomínají všichni \"rádi\", většina kámošů na ni radši nevzpomíná vůbec, protože to byl těžkej vopruz od gumáků, pro bažanty šikana a to i u bojových útvarů, záklaďáci po neprospané noci (v atombordelu se plížili v nocii pod postelama) usínali za volante. Dělat u tohodle jen velitele čety bylo každým dnem namimořádku a prokurátora. Mimořádku jsme v četě měli jen jednu, porvali se dva záklaďáci, jeden skončil ve špitlu, ale byl úplně blbej a nabíc bažant takže šel na reverz zpět k útvaru, Za dva dny ho šikanovali znovu. Na jedno ucho zůstal hluchej. To, co se \"cvičilo\" dva roky by se ve stejné kvalitě zvládlo za 3 měsíce. No a když jsem po vojně asi za 2 roky potkal jednoho ze záklaďáků, co jsem s ním byl u útvaru, tak na nás obou bylo vidět, jak se navzájem nesnášíme. Takže k obraně země - kdy se česko naposled aktivně bránilo? Taky si nevzpomínám, možná někdy ve 12. století. Teď ani nemáme zbraně, i ty samopaly jsou v čudu.
Odpovědět
Přidat komentář
Prosíme dodržujte slušné vychování a obecný kodex diskutujících.
Názory se daji projevovat i slušně, přesto s důrazem.