Markéta Pekarová Adamová končí v politice. Není to žádná tragédie – spíš důvod k otevření šampaňského. Jenže jak to v Česku bývá, nic není zadarmo. A tak dostane odchodné 1,43 milionu korun. V překladu: výpalné za to, že konečně zmizí z politické scény.

A co nám tu zanechala?

• Legendární větu: „Stát tu není od toho, aby pomáhal.“ Ano, tohle si určitě budou pamatovat generace nezaměstnaných, nemocných a důchodců.

• Módní radu roku: „Vezměte si dva svetry.“ Přátelé, kdyby Churchill místo „krev, pot a slzy“ řekl Britům „kupte si vlnu“, taky by možná prohrál válku.

• Cestovní deníček zdarma: z Poslanecké sněmovny si udělala cestovní kancelář. Japonsko, Korea, USA… Jen punc last minute chyběl. Kolikrát byla doopravdy ve Sněmovně, se raději nepočítá.

Když se podíváme na její přínos pro občany, je to čistá nula. Ale pro sebe? Milion čtyři sta třicet tisíc. Krásná odměna za to, že uměla rozčilovat lidi a rozdávat rady, které by nevymyslel ani vyhlášený hospodský štamgast po pátém pivu.

A teď si představte tu scénu v pekle: Lucifer vítá Markétu u bran, podává jí červenou kartu a říká: „Markétko, za ty svetry ti vděčíme. Ušetřila jsi nám na uhlí. Ale odchodné si tu schovej, u nás se platí duší, ne korunou.“

Možná by si opravdu měla vzít ty svetry, protože v pekle, kam politická paměť posílá podobné postavy, je občas zatracená zima. A občané? Ti si aspoň oddechnou, že tuhle „dobrou vílu“ už neuvidí na obrazovkách.

Takže: Markéto, díky za nic. A milion čtyři sta? To je vlastně levná cena za to, že už tě nemusíme poslouchat.

Autor: Milena Doušková